Moji studenti mi rozumějí

Na světě jsou statisíce učitelů angličtiny a ještě více zájemců, kteří se anglicky chtějí naučit. Přesto se to některým z nich nedaří. Mnoho lidí nedá dohromady kloudnou větu dřív, než usoudí, že studium je marné, a seknou s ním. Jsou neúspěšní studenti hloupí?

Nejsou. Ačkoliv vliv nadání nehodlám popírat – Mozart složil první skladbu v pěti letech, a leckteří z nás ji nenapíšou do smrti – jsem si jista, že u studia jazyků je nedostatek talentu pouze maskováním nedostatku píle. Jsou tedy neúspěšní studenti líní? Nikoliv nutně. Mnohem častěji nezvládají motivaci.

Cesta je cíl

Svou výukou chci vzbudit kladný vztah k angličtině, ale hlavně k samotnému procesu učení. Vysvětluji studentům, že stanovit si cíl je fajn – dokud je nezačne svou odlehlostí stresovat. Radím jim, aby si vytvořili emocionální vazbu k učení jako takovému, aby si z něj udělali rituál, a přibližování k cíli brali jako bonus.

Výuka cizího jazyka je cestou k horizontu, který před vámi stále ubíhá. Sotva kdy ho dosáhnete, ale postupujete, zlepšujete se, stále víc umíte, máte stále větší rozhled.

Stanovte si přiměřené cíle. Rodilým mluvčím se můžete narodit, ale ne stát. Můžete překopat svůj život, odjet do anglofonní země, dlouhodobě v ní pobývat a začít se rodilým mluvčím podobat. Většina z nás k tomu ale nemá vůli, podmínky ani důvod. Plynně hovořit a v pohodě rozumět se ale můžete naučit i bez stěhování za moře.

Věk a paměť nejsou problém

Za důvod neúspěchu – nebo překážku pro zahájení studia – se často považuje věk. Schopnost učit se (a naučit se) ale s věkem, kupodivu, neklesá. Jen se mění podmínky, při nichž učení funguje.

Děti mají výhodu, že jim to rychleji myslí a snáz si věci pamatují. Vysoce vyvinutý kognitivní systém dospělých ale zase umožňuje efektivní studium založené na aplikaci mnoha nasbíraných zkušeností. Dospělí se učí jazyk jako komplexní matérii, chápou výklad, dokáží lépe propojit různé aspekty jazyka. Tato schopnost dětem chybí.
Věk není studiu na překážku, učitel ho ale musí brát v potaz.

Při výuce dětí postupuji od příkladu k obecnému (indukce), dospělým předkládám spíše pravidla, která si pak procvičíme na příkladech (dedukce). Hranici mezi „dětským“ a “dospělým” nabýváním jazyka ale není ostrá a je na citu učitele, aby induktivní a deduktivní přístup vhodně kombinoval.

A co dělat, když si „nic nepamatujete“? Někdo má skutečně paměť lepší a někdo horší, ale s věkem to souvisí jen volně. Roztržité dítko si zapamatuje méně než disciplinovaný senior. A jsme zpět u motivace. Kdo se chce naučit, zklidní se a soustředí, čímž případný paměťový deficit vyrovná. Na schopnost soustředit se má vliv řada faktorů, nejčastěji momentální nálada, únava a starosti; i na to beru při výuce ohled.

Průběh lekce

Souhlasím, gramatika je nuda. Biflování pravidel spolehlivě rozloží i nejzarputilejší studenty. Přitom to bez gramatiky nejde. Proto ji vyučuji na pozadí rozhovorů o kultuře, historii nebo lokálních zvyklostech zemí, jejichž jazyk studujete. Pravidla si osvojíte postupně a bez mučení.

Lekci obvykle začínám rozhovorem o událostech posledních dnů. Student na otázky odpovídá a sám je klade. Učí se rozumět a přirozeně reagovat. Následuje četba, poslech, vysvětlení a procvičení nové gramatiky a slovní zásoby – všechno v rozumné míře a zásadně v kontextu určité situace nebo tématu. Dril u mě nemá místo.

Pokud si to student přeje, celá lekce probíhá v angličtině. Ale i mnoho pokročilých studentů požaduje výklad v češtině. Student pak dochází k závěrům na základě vlastní dedukce. Abychom zapojili i opačný proces induktivní, procvičíme pravidla např. při práci s textem.

Méně je více

Nepochybujte o tom, že je lepší položit jednoduchou otázku a zformulovat jednoduchou odpověď, než mlčet jako zařezaný v obavě, že nebudete znít jako Shakespeare. Nabádám studenty, aby mluvili jednoduše, ovšem gramaticky správně. Sebejednodušší úspěšná komunikace zvyšuje sebevědomí i ochotu a schopnost svou řeč obohacovat.

Jste-li začátečník, představte si, že mluvíte se svou dvouletou dcerou nebo vnučkou. Zapomeňte na souvětí, používejte jednoduché, klidně i holé věty. Jak vaše schopnosti porostou, zvyšujte věk imaginárního protějšku, přidávejte větné členy, začněte se pohybovat v čase atd.

Kde je vůle, tam je cesta (anglické přísloví)

Velmi dobře chápu pocity svých studentů: rozpaky, tendenci omlouvat se za chyby a nedostatky. Mnozí lidé jsou v mateřštině skvělými řečníky, a propad jejich schopností v cizím jazyce je irituje; pak nad sebou lámou hůl, protože si připadají trapně.

Tak to ale nemůžete brát. Učení prostě nepadají z nebe. Buďte trpěliví, netlačte na pilu, přivodíte si jen stres a oslabíte motivaci. Naučte se milovat učení, přijměte, že vám trochu spadne hřebínek. Netrapte se tím, že nebudete (hned tak) mluvit jako Američan nebo Brit. A proč byste měli? Bojíte se, že se vám budou pošklebovat?

Co pro vzájemné dorozumění udělali oni?

DALŠÍ ČLÁNEK